Huricanne Catley Ranch

Když Callinka odešla, bylo mi velmi smutno a každý den jsem se kvůli tomu velmi trápila. Dlouho jsem přemýšlela nad tím, zda si mám pořídit malé štěně, abych přišla alespoň trochu na jiné myšlenky. Nakonec jsem si vybrala tu jednodušší volbu, pořídila jsem si ho. Neznamená to, že na naši Callinku už jsem zapomněla, jen jsem si to ulehčila alespoň trochu. Po vybírání štěňátek a tedy vhodného adepta do naší rodiny, jsem se rozhodla jet k paní Lence Vrbové do CHS Catley Ranch. Na ten velký den jsem se už moc těšila, vzala jsem tedy sebou sestřenici Lucku a vyrazily jsme k Olomouci. V CHS nás uvítala nejen panička, ale hlavně 9 německých dog a ještě 3 malá rozkošná štěňátka :-). Když jsem k paní Vrbové jela, nebyla jsem vůbec rozhodnuta, koho si odvezu. Lenka nám ukázala všechny svoje pejsky a tudíž i maminku, tatínka a babičku :-). Dlouho mi trvalo, než jsem se rozhodla a nakonec vyhrál skvrnitý pejsek Huricanne. Ještě tam byly jeho sestřičky Haikiki (černá fenečka - ta mi to mé rozhodování velmi ztížila, její povaha byla kouzelná) a Happy Lady ( skvrnitá fenečka, velmi podobná našemu Huricannovi). Nakonec ale vyhrál PES. Huricannovi jsem dala jméno kratší - Aston, takže slyší na tohle. Když jsem se tedy rozhodla, že si vezmu jeho, všichni štěňátka spinkali a když jsem vešla, on jediný se zvednul, jako kdyby to věděl, že pojede se mnou. Takže jsme si asi padli do oka :-). Astonek byl celou cestu strašně hodný a to nám trvala skoro 7 hodin, kvůli dopravě. Spinkal, vůbec nekňučel a když jsme zastavily, pěkně se venku vyčůral a zase jsme pokračovaly dál. Teď to bude 1 měsíc, co Astonka máme. Leontýnka se nejdřív tvářila nadšeně, ale poté zjistila, že to není návštěva, ale vetřelec. Zpočátku ho k sobě na gauč vůbec nepustila a vrčela na něj, ale jelikož je Aston správný pes, tak tak dlouho byl dotěrnej, až naše Luly vyměkla a teď už jsou spolu velcí kamarádi. Týnce to opět vlilo novou krev do žil a nejen, že si opět hraje, ale také opět chodí i na delší procházky, což je v jejím věku naprosto úžasné. Doufám tedy, že mi tu alespoň zůstanou tihle dva ještě nějakou dobu, protože vážně nechci, aby se něco takového opakovalo, alespoň ne v blízké době.

I to byl jeden z důvodů, proč si Astonka pořídit. Kdyby se stalo ještě něco Týnce, nepřežila bych to. To jsem si naprosto jistá!!!